Situace Sintů a Romů po druhé světové válce
Po druhé světové válce, od poloviny 50. let, označovala komunistická vláda Romy za sociální skupinu se „zaostalým způsobem života“, kterou je třeba převychovat. Od roku 1958 bylo „tuláctví“ navíc zákonem zakázáno. Od roku 1965 začal komunistický režim cíleně likvidovat romské osady. Násilná asimilace vedla k tomu, že mnozí Romové dnes již nemluví svým vlastním jazykem, romštinou. I dnes jsou Romové v České republice systematicky diskriminováni a sociálně vylučováni. Každé třetí romské dítě navštěvuje speciální školu pro mentálně postižené děti, ačkoli není mentálně postižené. Oficiálně jsou Romové v českém politickém jazyce označováni jako „sociálně nepřizpůsobiví občané“. Navzdory některým koncepcím integrace Romů – jako je "Národní akční plán inkluzivního vzdělávání" nebo "Strategie romské integrace" – je v České republice stále rozšířen negativní postoj k této menšině, který je neustále podporován komunální politikou.
Po druhé světové válce, od poloviny 50. let, označovala komunistická vláda Romy za sociální skupinu se „zaostalým způsobem života“, kterou je třeba převychovat. Od roku 1958 bylo „tuláctví“ navíc zákonem zakázáno. Od roku 1965 začal komunistický režim cíleně likvidovat romské osady. Násilná asimilace vedla k tomu, že mnozí Romové dnes již nemluví svým vlastním jazykem, romštinou. I dnes jsou Romové v České republice systematicky diskriminováni a sociálně vylučováni. Každé třetí romské dítě navštěvuje speciální školu pro mentálně postižené děti, ačkoli není mentálně postižené. Oficiálně jsou Romové v českém politickém jazyce označováni jako „sociálně nepřizpůsobiví občané“. Navzdory některým koncepcím integrace Romů – jako je "Národní akční plán inkluzivního vzdělávání" nebo "Strategie romské integrace" – je v České republice stále rozšířen negativní postoj k této menšině, který je neustále podporován komunální politikou.
Uznání genocidy Sintů a Romů v Německu
Po celá desetiletí po skončení druhé světové války se genocida Romů a Sintů veřejně nepřipomínala. Ve Spolkové republice, která vznikla v roce 1949, nedošlo ani k právnímu ani morálnímu přehodnocení, ani k materiálnímu odškodnění obětí. Zločinům proti Romům a Sintům byla věnována malá pozornost i v rámci vzniklých pamětních míst. Díky politické aktivitě a činnosti Ústřední rady německých Sintů a Romů, která byla založena v roce 1982, se na genocidu stále více upozorňovalo. V roce 1982 spolková vláda pod vedením Helmuta Schmidta poprvé oficiálně uznala zločiny spáchané na Sintech a Romech za genocidu. Díky soustavné vzpomínkové činnosti různých spolků a aktivistů, např. na místě bývalého tábora nucených prací Berlín-Marzahn, prostřednictvím expozice Dokumentačního a kulturního centra německých Sintů a Romů, které bylo otevřeno v roce 1997, nebo vybudováním Památníku Sintů a Romů Evropy zavražděných v době nacismu, se nacistické genocidě Sintů a Romů postupně dostává větší pozornosti široké veřejnosti.
V roce 1982 tehdejší spolkový kancléř Helmut Schmidt oficiálně uznal nacistickou genocidu Sintů a Romů.
Dokuzentrum Sinti und Roma, veřejně dostupné
Po celá desetiletí po skončení druhé světové války se genocida Romů a Sintů veřejně nepřipomínala. Ve Spolkové republice, která vznikla v roce 1949, nedošlo ani k právnímu ani morálnímu přehodnocení, ani k materiálnímu odškodnění obětí. Zločinům proti Romům a Sintům byla věnována malá pozornost i v rámci vzniklých pamětních míst. Díky politické aktivitě a činnosti Ústřední rady německých Sintů a Romů, která byla založena v roce 1982, se na genocidu stále více upozorňovalo. V roce 1982 spolková vláda pod vedením Helmuta Schmidta poprvé oficiálně uznala zločiny spáchané na Sintech a Romech za genocidu. Díky soustavné vzpomínkové činnosti různých spolků a aktivistů, např. na místě bývalého tábora nucených prací Berlín-Marzahn, prostřednictvím expozice Dokumentačního a kulturního centra německých Sintů a Romů, které bylo otevřeno v roce 1997, nebo vybudováním Památníku Sintů a Romů Evropy zavražděných v době nacismu, se nacistické genocidě Sintů a Romů postupně dostává větší pozornosti široké veřejnosti.
V roce 1982 tehdejší spolkový kancléř Helmut Schmidt oficiálně uznal nacistickou genocidu Sintů a Romů.
Dokuzentrum Sinti und Roma, veřejně dostupné
... a dnes? Diskriminace Sintů a Romů v Německu
Kulturní, sociální a ekonomické podmínky Sintů i Romů jsou stejně různorodé jako podmínky většinové společnosti. Liší se rodinně i individuálně, podle regionálních poměrů, sociální třídy a vzdělání. Nicméně Sintové a Romové jsou pravidelně vnímáni jako homogenní skupina. Předsudky a s nimi nevyhnutelně spojené rasistické vyloučení a diskriminace jsou bohužel stále součástí jejich každodenního života. K tomu patří i znevýhodnění na trhu práce a v oblasti bydlení, což vede k tomu, že Sintové a Romové nezřídka skrývají svou identitu. Málokdy je tato zášť kriticky zpochybňována. Média bohužel také přispívají k udržování starých stereotypů svým částečně předpojatým zpravodajstvím.
Kulturní, sociální a ekonomické podmínky Sintů i Romů jsou stejně různorodé jako podmínky většinové společnosti. Liší se rodinně i individuálně, podle regionálních poměrů, sociální třídy a vzdělání. Nicméně Sintové a Romové jsou pravidelně vnímáni jako homogenní skupina. Předsudky a s nimi nevyhnutelně spojené rasistické vyloučení a diskriminace jsou bohužel stále součástí jejich každodenního života. K tomu patří i znevýhodnění na trhu práce a v oblasti bydlení, což vede k tomu, že Sintové a Romové nezřídka skrývají svou identitu. Málokdy je tato zášť kriticky zpochybňována. Média bohužel také přispívají k udržování starých stereotypů svým částečně předpojatým zpravodajstvím.
